Medounek - léčivé příběhy nejen pro děti ...

Před mnoha lety, kdy ještě slunce svítilo lidem jen pro radost, lidi se na sebe často usmívali a rádi si říkali, že se mají rádi, žil jeden královský chlapec, který se jmenoval David.

Pokaždé, když ráno David vstával a otevřel oči, pohlédl na krásu zámecké zahrady. Měl rád pestrost květin, jejich omamnou vůni, třepotavý třpyt lístků v mírném větříku.

Každý v království měl Davida rád. Maminka královna, tatínek, který bydlel v sousedním království, i starší bratr princ, přestože často se jejich názory hodně lišily a často museli hledat společnou řeč, jak vše vyřešit a většinou vyřešili a někdy to nechali plynout jen neuzavřené.

Princ David chodil do běžné školy společně s dětmi z podzámčí. Ve škole učil moudrý pan učitel Ámos Sova, který byl kamarádem všech dětí, a děti jej měly za to velmi rády.

Pan učitel nejen, že naučil počítat, psát a číst, navíc rozuměl svým žákům a byl kouzelný tím, že viděl do malých hlaviček svých žáků a dovedl pomoci při trápeních dětí svým kouzelným činěním. Nikdo totiž netušil, že pan Sova je také kouzelný mág, který umí splnit dětská přání, a tím vlastně byla tato škola kouzelná a tajně tajná.

Vždy, když se blížil konec školního roku, děti připravovaly společně s paní královnou oslavu narozenin Davida, která byla právě spojená s ukončením školního roku. Ten den byl totiž jedním ze slavných dní v roce.

Podobně slavné byly i narozeniny otce krále, matky královny, Vánoce a Velikonoce. David se na tuto oslavu velmi těšil neb věděl, že bude hlavní a obdivovanou osobou. Věděl, že bude přijímat drobné, ale milé dárky spolužáků a spolužaček, bude hodně milý ke všem lidem, kteří se této oslavy zúčastní a všichni jej budou obdivovat. Obdivovat, jak je společenský, usměvavý a tvořivý ve všech oblastech.

V ten den dostával hodně dárků od spolužáků, ale i od rodičů, které rozbaloval hned po vystoupení školních dětí, které nacvičili společně s panem učitelem. Dostal dárky milé, po kterých toužil, harfu, rybářskou soupravu, kouzelný mlýnek na měnění nedobrých myšlenek v myšlenky dobré a i další dárky. Letošní hra dětí byla o lenivém Janovi, který byl na konci šikovný a dokázal mnoho a víc, než ti, co byli vždy rychlejší než on, ale tím nebyli vždy kvalitní. Tím, že byl pomalejší, byl lepší, kvalitnější a vlastně nelenivý, i když si to spolužáci mysleli kvůli neštíhlé postavě Davida.

Tento poslední den v červnu, tedy den Davidových narozenin, byl pro Davida nejkouzelnější den v roce. Měl z něj vždy všechny příjemné prožitky, a jak se naň těšil, tak ho také i prožíval. Byl to pro něj den "D", čili den Divukrásný. Ten den byl slavný i pro kamarádku Šárku, která měla v ten den jmeniny. Šárka byla pro prince Davida jemná, milá dívka z podzámčí, rád s ní hrával hry, dovedla v Davidovi podnítit i netušené síly, kdy si David připadal dospěle a zodpovědně, podobně jako jsou jeho rodiče. David se se Šárkou rád setkával, toužil po tom se s ní toulat v květném prostředí království i na všech místech, ve všech situacích jeho života i v budoucnosti.

Oslava proběhla k velké libosti Davida radostně, byl tím, kým chtěl být, což znamená tím nejjiskřivějším, nejúžasnějším klukem slavící společnosti. Večer po oslavě si znovu promítal svým vnitřním okem hezké hodiny tohoto milého setkání se všemi lidmi jemu blízkými a přemýšlel, jak by i on jim udělal radost.

Napadla ho jednoduchá myšlenka, co v tomto setkání pokračovat i o prázdninách a vše tak, aby si hodně užili. A to aspoň o několik dní déle. Věděl, že mu matka i otec k tomuto dopřejí. Měl u sebe Kouzelný mlýnek, pootočil třikrát, představil si, jak by chtěl setkání změnit v realitu. V té chvíli se zjevil kouzelný Ámos a řekl: „ Bude tak“.

David věděl, že vše bude tak, jak chce a dovedl si představit ty krásné dny pohody.

Ale... je situace, která trápila Davida i jeho maminku a nikdo další o tom nevěděl, David se někdy v noci počůral. Maminka byla trpělivá, Davidovi nevyčítala, toho se David nebál, ale bál se přenocování s dětmi.

V zamyšlení si vzpomněl na svého moudrého dospělého kamaráda Ámose Sovu a hned po ránu jej požádal o radu, co má dělat, aby přes své trápení, byl pořád úžasný David. Moc mu na tom záleželo, nejen kvůli sobě, ale i s ohledem na Šárku a kluky kamarády z podzámčí.

Ámos se hluboce zamyslel a pravil: "...možná si myslíš, že jsi sám, kdo řeší problém s počůráváním, ale není pravda, že jsi jediný. V tvém věku je vás víc, i když o sobě nevíte, přestože jste kluci, mám vás rád, neb i já jsem byl takový a znám tvoje pocity."

Princ David poslechl svého velkého učitele Ámose Sovu a vždy, když večer usínal, představoval si, že není  tuto chvíli sám. Vedle svého královského lože měl Kouzelný mlýnek, který mu při jediném otočení staré kliky, pomohl v tom, aby se v noci nepomočil tím, že si včas uvědomil, jak je silný, sebevědomý princ a všechny překážky, které mu jeho osud nastražil, překoná.

Blížil se den, kdy se svými kamarádkami a kamarády z podzámčí království měli všichni odcestovat na společný víkend. S maminkou královnou a kamarády jej nazvali "Královské táboření".

Všichni se na tento víkend moc těšily, a to nejen proto, že jej společně připravovaly. Děti společně odjely se svou batožinou. Sbalené  batohy, spací pytle a karimatky, které se tlačily na zádech každého malého výletníka společně se zásobami jídla, pití a dalšími nezbytnými surovinami.

Pro všechny děti byl tento víkend ve znamení toho, že se naučili o sebe postarat, vzít život do svých vlastních rukou a postavit se na své vlastní nohy bez pomoci dospělých.

Společně prožívaly chvíle, kdy se mohli spolehnout sami na sebe. Uvědomili si, že má cenu zapojit se do kolektivu, společně pracovat a tvořit a být součástí týmu, který nenechá svého kamaráda na holičkách.

Copyright:   Klára Tyrbachová © 2008